PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Katalog amerického vydavatelství Jade Tree není věru příliš skoupý na zajímavá jména. Všechny kapely, se kterými jsem měl tu čest mě vždy dokázaly zaujmou a to je i případ trojice LORDS z města Louisville. O tom, že v Kentucky se krom výborné whisky tvoří i neméně skvělý hardcore mě přesvědčili už divočáci BREATHER RESIST a jejich „sousedé“ LORDS jsou jim v tomto směru velmi zdatnými soukmenovci.
Kromě geografické příbuznosti lze mezi oběma kapelami najít i několik dalších společných prvků. V první řadě se LORDS, stejně jako BREATHER RESIST, řadí do proudu agresivních a nekompromisních hardcoreových kapel stavějících na prověřených hudebních hodnotách, ale neochotných smířit se s bezpečnou sázkou na jistotu a naopak hledajících progresivní elementy, kterými by svoji tvorbu dokázali náležitě obohatit. Základním poznávacím prvkem LORDS je hlavně nevyzpytatelná a rozdivočená rytmika v doprovodu zběsilé palby drtících riffů. Chaos a nestálost jsou pojmy, kterými by se dala tato nekontrolovatelná hudební smršť jednoduše pojmenovat. Na rozdíl od BREATHER RESIST však tato trojice rezignuje na nějaké hlubší experimenty a náladotvornost a místo toho sází hlavně na absolutní intenzitu a zuřivost svého hudebního projevu. Díky tomu tak třináctka skladeb rozprostřených na ploše dvaceti minut působí jako zničující výbušná puma se schopností bořit vše, co se jí postaví do cesty.
Ony zmiňované progresivní postupy se oproti několikrát uváděným kentuckým kolegům v tvorbě LORDS nacházejí přeci jen v poněkud skromnější míře. Krátká stopáž skladeb k nim ani příliš prostoru nedává, což ale koneckonců ani není záměrem kapely. Sázka na brutalitu a údernost je v tomto případě tím nejlepším možným řešením a je fakt, že v porovnání s mnohými podobně znějícími kapelami můžeme tuto trojici v pomyslném kvalitativním pelotonu zařadit na jednu z předních pozic.
Nezastírám, že pro americký hardcore mám slabost a patřím k jeho vyznavačům. To mi však nebrání ve snaze dělit zrno od plev a s klidným svědomím prohlašuji, že tohle zrno v té záplavě plevelu září velmi jasně!
PS: 3. března 2006 by se měli LORDS objevit na pražské sedmičce.
CD k recenzi poskytli Day After records
Další zničující nadílka těžkého a agresivního hardcore. LORDS jsou vskutku pěkně divoká partička nedělající žádné kompromisy.
8 / 10
Chris Owens
- kytar, vokály
Stan Doll
- bicí
Tony Bailey
- basa
1. Stigmata Rites
2. Ringfinger
3. Two Lies
4. She Is The Last
5. Snake It
6. My Kind Live Low
7. Watching The Clock
8. Slow & Stupid
9. Left High The Mighty Throne
10. Talking Whip
11. Beauty Sleep
12. The Crawl
13. Curse Of Clear Vision
Swords (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Jade Tree / Day After
Stopáž: 20:01
Dobry objav, skoda ze maju len nejake dva albumy. Naj. skladba: Stigmata Rites
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.